Archiv 2009

Koncertní sál dánského rozhlasu v Kodani - neobvyklá konstrukce pro perfektní akustiku s materiály FERMACELL

Podle plánů úspěšného francouzského architekta Jeana Nouvela vzniká v Kodani 4. segment projektu DR Byen, nového vysílacího "města" veřejnoprávního dánského rozhlasu Danmarks Radio (DR). Srdcem tohoto segmentu je velký koncertní sál s 1800 sedadly a jeho expresivní vnitřní architektura a vypilovaný koncept prostorové akustiky se zde realizuje pomocí neobvyklé konstrukce ze sádrovláknitých desek FERMACELL.

Zvukotěsné prvky, skládající se až z pěti vrstev sádrovláknitých desek, jsou ve spojení se spodní konstrukcí potlačující průchod zvuku (realizované ze sádrovláknitých žeber), zárukou optimálního hudebního prožitku. Tyto prvky zároveň zabraňují jakémukoliv akustickému rušení mezi koncertním sálem a ostatními prostorami v budově, v níž jsou kromě sálu s velkolepým vstupním foyer další zkušební a nahrávací studia a kancelářské prostory.

 

Hudba "přeložená" do architektury

Stěhování Danmarks Radia do městské čtvrti Kodaně Orestad odstartovalo v roce 1999 - to dánská architektonická kancelář VLA Vilhelm Lauritzen Arkitekter zvítězila v soutěži na zpracování generálního projektu nového mediálního města a sama převzala realizaci prvního úseku výstavby. Plánování dalších tří segmentů bylo svěřeno jiným kancelářím s cílem zachytit v rámci DR Byen různé stavební rukopisy - na cca 130 000 m² celkové plochy projektu představuje DR Byen "město" a tudíž i architektonickou rozmanitost. V soutěži na 4. segment uspěl v roce 2002 francouzský architekt Jean Nouvel.

 

Francouzský architekt Jean Nouvel, letošní držitel Pritzkerovy ceny, obdoby Nobelovy ceny v oboru architektury, patří k nejvyhledávanějším architektům posledních desetiletí. Se svými často futuristickými návrhy se prosadil v soutěžích na řadu veřejných staveb, muzeí či třeba kancelářských a obchodních budov. Mezi jeho díla patří projekt Arabského institutu v Paříži, sídlo Cartierovy nadace na pařížském bulváru Raspail nebo muzeum domorodého umění na třídě Branly (Musée du quai Branly). V Barceloně navrhl z umělé vodní plochy tyčící se mrakodrap Torre Agbar, ve Vídni Gasometer, přestavbu bývalého plynojemu na multifunkční prostor pro bydlení obchod i zábavu. Ve Spojených státech nese jeho podpis například budova Guthrieho divadla v Minneapolis, v Německu obchodní dům Lafayette v Berlíně, ve Švýcarsku kongresové centrum v Lucernu, v Japonsku mrakodrap Dentsu Building v Tokiu a v rodné Francii například opera v Lyonu či kongresové centrum Vinci v Tours. Za svoje dílo získal řadu mezinárodních cen, čestné doktoráty či Řád čestné legie. V České republice navrhl Jean Nouvel urbanistický plán rozvoje Smíchova a v něm dvě dominanty. Projekt administrativně-obchodního centra s přístavištěm lodí pod železničním mostem se nerealizoval, druhý projekt - administrativní komplex Zlatý anděl - byl slavnostně otevřený v listopadu 2000. Zlatý Anděl je projektem, který dal impuls k přestavbě Smíchova a je výrazem moderních trendů v současné světové architektuře. Podobně jako koncertní sál v Kodani spojuje v sobě originální architektonické prvky s nejnovějšími technickými řešeními.

 

Na svých webových stránkách www.jeannouvel.fr Nouvel popisuje, jak napínavou výzvou pro něj bylo navrhovat v doposud ve značné míře nezastavěném prostředí mediálního města výraznou a tomuto místu identitu vtiskující stavbu. Adekvátní odpověď nalezl ve formě kompaktní krychle, jejíž transparentní fasády ve dne umožní intenzivní sepětí mezi vnitřkem budovy a budoucím okolím. Za tmy se budova prezentuje svými barvami a světly jako přitažlivé a živé místo.

 

Komplexní a rozmanitá vnitřní úprava vytváří svět protikladů a překvapení. Hudebníci a návštěvníci koncertů mohou každé jednotlivé místo a každý architektonický detail prožít jako odhalení. Svého vrcholu dochází tento koncept ve velkém koncertním sále o objemu prostoru asi 28 000 m3. Sál se vyznačuje téměř naprostou nepřítomností hladkých rovných ploch - bezprostřední souvislost s pohybem hudby tady představují stoupající a klesající linie a splývavá klenutí a zaoblení. Oko návštěvníka koncertu klouže po dynamicky měkkých konturách, což dokonale podtrhuje sluchový dojem.

 

 

 

Obložení jako dům v domě

Vedle neobvyklé architektury představují velikou výzvu zvukově-technické podmínky velkého koncertního sálu Vnitřní akustika musí zaručit dobrý prostorový sluchový prožitek na kterémkoliv místě a současně musí být koncertní sál akusticky zcela oddělen od všech ostatních částí budovy tak, aby představení v sále nerušila práci v dalších zvukových studiích a prostorách pro zkoušení. Na projektu vnitřní akustiky se spolupodílela Nagata Acoustics, speciální kancelář se sídlem v Tokiu a Los Angeles, která například navrhovala akustiku Labské filharmonie v Hamburku. Ačkoliv se v případě 4. segmentu stavebně jedná o jednotnou ocelově-betonovou konstrukci, tvoří vnitřní obložení velkého sálu po jeho dokončení zvukově-technicky zcela samostatný dům v domě.

 

Alternativa na evropském základě

První myšlenkou pro sál byla spodní konstrukce z oceli, na níž by mělo být upevněno obložení stěn a stropu. Z důvodu specifické prostorové geometrie by přitom každá ocelová část byla vyrobena jako jedinečný unikát a ještě navíc by zde zvukově-technicky vždy muselo dojít k potlačení průchodu zvuku. Prakticky nemožná věc! Realizovaný alternativní návrh používá vícevrstvé obložení stěn a stropu ze sádrovláknitých desek FERMACELL. Jeho zvláštností je spodní konstrukce, která nespočívá ve dřevě či kovu, ale která je vytvořena opět z vícevrstvých žeber z nařezaných sádrovláknitých desek. Díky upevnění na měkce kladená žebra ze sádrovláknitých desek je obložení (již samo o sobě velmi dobře tlumící) akusticky kompletně odděleno od zbytku budovy.

 

Uvedené řešení je oproti oceli nejen praktičtější v realizaci - na základě evropského certifikátu desek FERMACELL ETA č. 03-0050 je zajištěno také z kvalitativního a stavebně-právního hlediska. ETA popisuje parametry pro plánování a použití desek FERMACELL platné v rámci celé EU, takže francouzský architekt mohl projekt realizovat v Dánsku za pomoci německých firem bez jakýchkoliv potíží. Dobrý příklad živé a vzájemně propojené Evropy.

Plánování a prefabrikace v Německu

Návrh provedení sálu pomocí sádrovláknitých desek byl vypracován firmou Voringer Gewölbe und Ausbautechnik GmbH z Tögingu. Jako nástavbu k tomuto návrhu vyvinula společnost Voringer také kompletní plán výroby a montáže. Původně rovné desky FERMACELL byly pro tento účel ohýbány na předem stanovený rádius a poté sešroubovávány a slepovány do vícevrstvých prvků. Počet vrstev přitom plynul z plošných hmotností pro každý úsek stěny, resp. stropu, které předem navrhli odborníci na akustiku. Nejtěžší pásma s plošnou hmotností 100 kg/m² si vyžadovala až pětinásobné (!) obložení deskami FERMACELL. Pro jižní stěnu sálu bylo kromě toho třeba vyrobit prvky s akusticky působícím děrovaným obrazem, u něhož jsou otvory uspořádány vzestupně se čtyřmi různými průměry. Velikost každého žebrového úseku a každého plošného prvku byla zvolena tak, aby se jednotlivé díly dobře přepravovaly a daly se zasadit zpravidla bez použití jeřábu či jiných pomůcek. Každý z konstrukčních dílů pro cca 20 000 m² obsáhlou plochu stěn a stropu obsahoval označení podle montážního plánu a byl poté na paletách dopraven do Kodaně.

 

Pojízdná, dvojmo zakřivená stropní plachta

V Kodani převzala zodpovědnost za kompletní vnitřní výstavbu 4. segmentu projektu DR Byen firma Arnstorfer Lindner AG, která také realizovala montáž ve velkém koncertním sále. Podle plánů firmy Voringer byly stěny zasazeny do zvukově izolačních bot nebo na gumové profily a jednotlivé prvky byly upevněny na žebra ze sádrového vlákna. Stropu sálu dominuje pojízdná, asi 225 m2 velká stropní plachta. 14 různých a do obou směrů prostoru zakřivených prvků z desek FERMACELL je pro tento účel montováno na spodní konstrukci z oceli. Podle akustických a technických požadavků může být tato celkem asi 75 t vážící plachta zdvižena nebo spuštěna pomocí provazových kladkostrojů a vratných kladek. Nad to se zdvihá (pevný) hlavní strop, rovněž obložený sádrovláknitými deskami FERMACELL s čelní stranou z frézovaného dřeva.

Dřevo je charakteristickým materiálem také na hrazeních řad a na podlaze sálu. Pod parketami na podlaze se nacházejí podlahové prvky FERMACELL, které nese vysokonosná podlaha firmy Lindner AG určená pro kina. Prvky ze sádrovláknitách desek na stěnách obsahují jako povrchovou úpravu 6 mm silný povlak ze sádry, který byl stěrkován, nanesen pomocí malířského rouna a nakonec rozetřen.

 

Jistota, pokud jde o ochranu před zvukem a protipožární ochranu

Konstrukcí podlahy, stropu a stěn je koncertní sál ze všech stran uzavřen před jakýmkoliv průchodem zvuku zvukotěsnými vrstvenými deskami FERMACELL. Akusticky tak tvoří samostatnou jednotku v rámci budovy jako celku. Během představení ze sálu nepronikne žádný hluk a žádné chvění, takže bez omezení mohou být současně využívány ostatní studiové, sborové a koncertní prostory v budově. I ty jsou akusticky realizované jako prostor v prostoru. Konstrukce rovněž splňuje požárně-technické podmínky, které jsou u veřejných budov zvlášť přísné. Sádrovláknité desky FERMACELL odpovídají požadavkům protipožární ochrany třídy A2-s1, d0 podle EN 13501-1.

 

Vynikající akustické parametry sádrovláknitých desek FERMACELL mají samozřejmě využití nejen ve stavbě, jako je např. koncertní sál v Kodani. Jejich výhody oceňují investoři v běžné bytové a občanské výstavbě s normálními akustickými požadavky na standardní stěny. Dokladem toho je i akustický katalog konstrukcí FERMACELL, který se podrobně věnuje akustice v suché výstavbě, ve dřevostavbách, požadavky na zvukovou izolaci mezi místnostmi v budovách či požadavky na zvukovou izolaci obvodových plášťů budov. Nechybí ani kapitola věnovaná provedeným akustickým zkouškám s materiály FERMACELL.